No turning back-3 díl.

17. února 2013 v 17:13 | Dizinka~ ♥ |  No turning back-povídka
Taak aje tu další díl :33 Upozorňuju že pokud nemáte rádi krev,nečtěte tento díl!:D
Enjoy it ^^


Hned druhý den po Toshirově návštěvě,velice nepříjemné návštěvě,jsem nechala změnit zámek k bytu. Zabarikádovala okna a všude jsem si nechala nějakou tu zbraň. Proti němu to sice mělo asi takový účinek,jako před obra dát malou ohradu a čekat,že se přes ni nedostane,a on ji přitom prostě rozšlápne a jde dál. Ale bylo to pro můj pocit bezpečí. No né že by byl nějak velkej...sice jsem si chtěla užívat volna ale asi to moc nevyjde. Abych tu nemusela být a čekat tu na něj jako ovečka na popravu,vezmu si nějakou hodně dlouhou misi,i když to se zase vracíme k obrovi a ohradě.
Oblékla jsem si svou bojovou uniformu,obvázala si žlutým šátkem svou zbraň k noze a vyšla z bytu. Šla jsem rychlým krokem,nechtěla jsem se tu zdržovat. Za asi pět minut jsem již byla před budovou a za ani ne minutu stála před dveřmi kanceláře svého šéfa. Zaklepala jsem a snažila se vyčkat na pozvání. Nic se ovšem nedělo,tohle nebylo šéfovi podobné. Zaklepala jsem znovu,víc nahlas a rázně. Nic. Poodstoupila jsem trochu od dveří a vykopla je(s ohledem na to že se muselo něco stát jsem je radši vykopla,kdyby tam totiž byl nějaký drátek s bombou,který se aktivoval až bych přišla,mohlo by se stát že to se mnou vyletí,díky vykopnutí to sice vyletí ale mě se nic nestane). Hned nato něco bouchlo,jak jsem si myslela. Poté co nehrozilo mé zranění jsem opatrně vstoupila do místnosti. Zarazila jsem se,to je slabé slovo,byla jsem v šoku jak už dlouho ne. Šéfovy kusy těla byly všude,nohu měl někde na lustru a ruku někde na koberci,krom toho tu bylo hodně krve. Nejvíc mě ale zaujala hlava která byla postavena na stůl a měla v puse rudé jablko. Hned na to jsem si uvědomila kam se dívá,na zeď vedle mě. Také jsem se na ni podívala,další šok,to už můžu klidně dostat infarkt s takovou. Stálo tam krví napsané "Říkal jsem,ať ještě počítáš s mojí návštěvou." Kurva,kurva kurva! Tohle bylo v prdeli. Neměla jsem nejmenší důvod tu být déle,než byla ta sekunda mezi kterou vyjdu ven. Teď jsem ovšem víc než šla spíš utíkala,našel i kde pracuji,kde bydlím a jsem si plně jistá že to není vše.
Vrazila jsem do vchodových dveří baráku kde bydlím. Další šok. Dneska už tři. Dveře k paní domovní byly otevřeny do kořán a cítila jsem tu strašnou vůni krve. Pevně jsem doufala že to ona tam někoho porcovala,než že on ji. Vešla jsem k ní do bytu a jen tak tak jsem se zarazila nad prknem,pod kterým byla mina. Zašklebila jsem se a vešla do obýváku. Scénář byl úplně stejný jako předtím,i se stejným nápisem na zdi. Neoplakala jsem ji,ale bylo mi jí líto,byla to milá vlídná starší paní. Vyšla jsem opatrně z jejího bytu a rychlostí blesku doběhla před dveře svého bytu. Vrazila jsem dovnitř a zjistila,že mi to tu celý prohledal,nebyl to žádný zabijácký smysl,spíš ten který když uvidíte po celém bytě rozházené věci,si řeknete že se vám sem "asi" někdo vloupal. Moc jsem se tím ale nezabývala,z tohohle města ještě dneska rychle zmizím. Vzala jsem tašku a začala do ní házet rychle oblečení které potřebuju a zbytek co jsem nechtěla jsem nechala tam,kde to bylo. Poté jsem do druhé tašky naházela všechny mé cenosti a prachy,vzala je a zmizela.
Zavolala jsem si taxy a urychleně se dostala na nádraží. Měla jsem si to namířeno do Chikaga,tam se totiž uživím,je to proslulé město pro nájemné zabijáky. Ale v dnešní době jsou všude...po tom co se ekonomika silně zhroutila to jde se vším do kytek,ale takhle v prdeli to je po celém světě,lidé kteří by se normálně uživili kdyby se to nestalo,jsou teď na ulici a jenom takový jako já nebo ti,co ví jak na to či bohatí,jsou stále naživu. Ale radost to zrovna opravdu není.
Sedla jsem si do úplně posledního vagónu dozadu na křeslo. Normálně bych se snažila spát,ale okolnosti mi to jaksi nedovolí. Místo toho jsem uvažovala nad tím,co se dneska a včera stalo.Měla jsem hodně času,do Chikaga dojedu asi za dvanáct hodin. Hlavou se mi míjely otázky,na které jsem neměla odpověď. Kousla jsem se do rtu,jak je mým zvykem když jsem nervózní.
"Proč se objevil až teď?"
" Proč mě políbil,cítí ke mě snad něco?"
"Jaký je jeho plán-úmysl?"
"Proč je všechny zabil,co tím sleduje?"
"Proč mi prohledal byt? Hledal snad něco? A pokud ano tak co a k čemu to má?" Aniž bych si to uvědomila začala jsem také uvažovat nad naprosto nesouvisejícími otázkami...
"Proč zabil naší rodinu?"
"Proč mě nechal naživu?"
"Má mě rád,když mě políbil,nebo si jenom pohrával?"
"Proč mě nechal samotnou?"
"...Dokážu ho vůbec zabít?...Chci ho vůbec zabít?" Tolik otázek a žádná odpověď,ta poslední byla ale spíš pro mě a jenom já dokážu zjistit její odpověď. Pevně v to doufám. Koukala jsem se,jak krajina kolem mě mizí a nahrazuje ji jiná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hotaru Hotaru | Web | 17. února 2013 v 18:40 | Reagovat

o.O Zase excelentní kapitola... Úplně tu povídku miluju a to jsme teprve u třetího dílu. Miluju povahy tvých postav...
Doufám, že další díl tu bude brzo. Jsem napnutá očekáváním *-* :D

2 Lairai Lairai | Web | 18. února 2013 v 10:41 | Reagovat

Musíš psát dál :D Chudák šéf a domovní >.> Ale stejně,dokonalý díl :3

3 Miku a Asa Miku a Asa | Web | 18. února 2013 v 11:17 | Reagovat

zaujímevéé :) tešíme sa na ďalší diel :D

4 Kuroneko Mistletin von Ookami Kuroneko Mistletin von Ookami | E-mail | Web | 18. února 2013 v 19:13 | Reagovat

Drsné, další kapitolu si ráda přečtu :)

5 Bey Bey | Web | 19. února 2013 v 18:14 | Reagovat

Tak to bylo Boží:O Doufám, že už píšeš další díl:D

6 Aiko Aiko | E-mail | 19. února 2013 v 18:19 | Reagovat

jedna z mojich najobľúbenejších poviedok a to má zatial len 3 diely :D

7 Wichiten Wichiten | E-mail | Web | 19. února 2013 v 18:43 | Reagovat

Nechtěla bych takého brášku... :/ ale... nějak sem tty krveláky prolítla... nesnáším pohled na krev a ještě toto... >.< ale je to zajmavé, lehce sadisticky podložené, trochu brutálne, ale hezké :D

8 Hikari - san Hikari - san | 21. února 2013 v 21:17 | Reagovat

wow! Tak takhle povídka vypadá hodně dobře !! rychle další díl *-* já jsem sadista, takže pro mě jako stvořené :D

9 ╰ ℬσɴɪᴛkα ~ ╮ ╰ ℬσɴɪᴛkα ~ ╮ | Web | 22. února 2013 v 17:40 | Reagovat

Čauký, nejdeš na Skype ?:) SOm online :)

10 --"lol --"lol | 23. února 2013 v 20:34 | Reagovat

dobře, je to docela fajn povídka, tvoje rpcčka jsou fakt moc pěkný, ale popis tý holky, bratr co jí vyvraždil celou rodinu a nechal žít jen ji a ona se životem sama protlouká pro pomstu, trošku Uchihovský, ne? Příjde mi to jako laciná kopie Kishimozova nápadu pro osud Uhihů...

11 Koko~chan Koko~chan | Web | 3. března 2013 v 10:39 | Reagovat

... nezdá se ti, že trpíš depresemi? O.o :D
Jinak je to fajnová povídka ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama